Transplantace samotného pankreatu
V léčbě diabetu se může provést několik druhů transplantací:
Zde se věnujeme transplantaci samotného pankreatu.
Kdy se přistupuje k transplantaci samotného pankreatu
Transplantace samotného pankreatu
připadá v úvahu u pacientů s diabetem 1. typu, kteří dříve podstoupili úspěšnou transplantaci ledviny, nebo u nemocných, kteří nemají ještě rozvinutou nedostatečnost ledvin.
Transplantace samotného pankreatu připadá v úvahu u pacientů s diabetem 1. typu, kteří dříve podstoupili úspěšnou transplantaci ledviny, nebo u nemocných, kteří nemají ještě rozvinutou nedostatečnost ledvin. V prvém případě pacienti pokračují v dosavadní imunosupresivní léčbě, která se pouze na jeden měsíc zintenzivní.
V druhém případě ovšem transplantační léčba znamená, že pacient nejen podstoupí operační výkon, ale bude u něho zahájena dlouhodobá terapie, která má zabránit odhojování transplantovaného orgánu. Operační výkon a zvláště následná imunosupresivní léčba vždy představují pro pacienta určité riziko. To je také důvod, proč se léčba diabetu transplantací samotného pankreatu u nás i ve světě provádí jen ojediněle. Je totiž nutné uvážit, zda možný přínos dlouhodobé normalizace glykemie převáží nad možnými riziky transplantační léčby. Velká většina diabetiků má totiž poměrně dobrý výhled do budoucna při dosavadní inzulinové léčbě, pokud se provádí na dobré úrovni.
Transplantace samotného pankreatu u nemocných bez nedostatečnosti ledvin připadá v úvahu zatím jen výjimečně, a to zejména u nemocných, kterým jejich každodenní zvládání problémů spojených s vyrovnáním diabetu těžce narušuje život a je příčinou opakovaných pobytů v nemocnici pro hypoglykemii či hyperglykemii.
Operační postup
Pankreas získaný od mrtvého dárce se po promytí připojí nejčastěji na pánevní tepnu a žílu příjemce a uloží do pravé kyčelní jámy. Trávicí enzymy, které se ve žláze produkují, bývají odváděny do střeva nebo močového měchýře příjemce.
|
